Invalidní vozík je symbol osobního neštěstí, takto jej vnímá řada lidí, což je celkem pochopitelné, protože pohyb, a zejména chůze, je součástí lidského života a jednou z největších radostí, jaké si můžeme dopřát. Být kompletně pohyblivým jedincem je největší dar a uvědomíme si to zejména ve chvíli, kdy uleháme do postele s chřipkou, anebo se nám přihodí úraz typu zlomeniny holení kosti.

Mít nohu v sádře je zajímavá osobní zkušenost, kdy si uvědomíme alespoň na chvíli, jaké to je mít zdravotní omezení, ale jakmile zlomenina sroste a sádru nám sundají, stačí pár týdnů rehabilitace, a jste zas fit. Jenže u osob upoutaných na invalidní vozík to tak není. Znáte příběh herce Honzy Potměšila? Byl to zdravý, sebevědomý kluk, můžete si jej vybavit z filmové pohádky „O princezně Jasněnce a létajícím ševci“ z roku 1987. V té době mu ještě zbývaly dva roky, které naplnil sportováním s obrovským pohybovým rozsahem, načež v roce 1989 jej postihla tragická autonehoda, která mu doslova převrátila život naruby a díky tomu také umožnila lépe si uvědomit smysl života a pravé hodnoty.

I přesto, že se Jan Potměšil stal invalidou, nezlomilo to jeho ducha a jako herec nám pak umožnil prožívat další krásné filmové role, například v seriálu z roku 1994 „O zvířatech a lidech“ z prostředí veterinářské kliniky.

Mezi námi jsou však i lidé, kteří se snaží o to, aby Jan Potměšil a další, co uvíznou na invalidních vozících, mohli svůj život dál prožívat v co nejlepší intenzitě, aby jim zdravotní pomůcky, na nichž jsou doslova závislí, pomáhaly zvládat každodenní situace, a nemuseli kvůli jejich špatné konstrukci řešit další problémy. Proto vyvíjí a nabízejí na trhu podsedák do invalidního vozíku Libella design, který zabraňuje dekubitům a umožňuje provádět veškeré činnosti snadno, bez stresu a zbytečných komplikací.