V novinách prakticky neustále čteme, že byl objeven nějaký nový lék. Avšak když se podíváme na seznam u nás povolených léků, zjistíme, že jich ročně příliš mnoho nepřibude. Rozhodně méně, než by se ze senzačních článků v časopisech zdálo. Hlavní příčinou je zde proces registrace léčiv, který je nejen nákladný, ale také poměrně složitý. Zdaleka ne všichni výrobci jej tedy chtějí absolvovat, a raději zaregistrují svůj přípravek jako doplněk stravy, kde tak přísná pravidla nejsou.

Pravdou totiž je, že každé léčivo musí projít důkladným testováním. Avšak ještě před ním musí být dodány výsledky nezávislých studií, které nejen prokážou jeho účinnost, ale také zahrnou veškeré vedlejší účinky, které se objevily. Tyto studie musí být provedeny na dostatečně velkém počtu dobrovolníků. Zdaleka nejznámější případ z poslední doby je testování vakcíny proti koronaviru. To vzhledem k naléhavosti situace proběhlo ve zrychleném zřízení, avšak zde se jednalo pouze o urychlení administrativy. Co se testování týče, veškerá nařízení musela být dodržena.

Ovšem pouze studie nestačí. Je také potřeba dodat přesné složení léku. Výrobní tajemství se totiž může týkat výrobního postupu, avšak nikoliv složení. To musí být vždy veřejně známé, podobně jako je tomu u potravin. Je to především proto, aby si člověk, který je alergický na nějakou látku, mohl ověřit, zda se v daném přípravku nachází či nikoliv.

Dále musí být upřesněny podmínky skladování, pokud jsou atypické, například uchovávání v chladu či za tmy, stejně jako popsáno, co by se stalo, pokud by byla tato doporučení porušena. Podobně je tomu i s expirační lhůtou. Ta je právě u léků obzvlášť důležitá, neboť ty mnohdy s časem ztrácí na účinnosti. Je tedy potřeba přesně vědět, dokdy je možné jej podat s tím, že budou skutečně plně efektivní. Po dodání veškeré dokumentace pak přichází proces posouzení a případného schválení, který může trvat poměrně dlouho. Není tedy divu, že mnoho firem tento složitý proces nevyužije.